SILUR - členovci
SILURIAN - Arthropoda

Eurypterus remipes DeKay, 1825 - velikost 110 mm (sag), Herkimer County, New York, Svrchní silur, Fiddler Green Formation in N.Y., (cca 420 - 435 milionů let)

Kmen: Arthropoda Latreille, 1829 - členovci, podkmen: Chelicerata Heymons, 1901 - klepítkatci, třída: Merostomata Woodward, 1866 - hrotnatci, řád: Eurypterida Burmeister, 1843 † - kyjonožci, nadčeleď: Eurypteroidea Burmeister, 1843 †, čeleď: Eurypteridae Burmeister, 1845 †, rod: Eurypterus DeKay, 1825 †, druh: Eurypterus remipes DeKay, 1825 †.

Eurypteridi patří mezi členovce, podkmenu Chelicerata, třídy Merostomata - hrotnatci. Do této skupiny patří ještě například "živoucí fosílie" - ostrorepi. Eurypteridi - různorepi jsou vymřelí masožravci. U některých rodů je popisovaný hrot s jedovou žlázkou. Někteří, jako rod Pterygotus Agassiz, 1839 †, dorůstali obřích rozměrů - jejich fragmenty lze celkem běžně najít například v Černé rokli v Praze. 

Někteří zástupci tohoto řádu dorůstali značných rozměrů. Obřích rozměrů dosahoval zvláště devonský rod Jaekelopterus Waterson, 1964. Na základě objevu obřího klepeta o délce 46 cm byla odhadnuta délka jednoho německého exempláře asi na 233 až 259 centimetrů, se střední hodnotou 246 cm. I s nataženými chelicerami byl tento klepítkatec ještě asi o metr delší, dosahoval tedy délky kolem 3,5 metru. Předpokládá se, že tyto rozdíly ve velikostech souvisí mimo jiné s pohlavním dimorfismem. Samice euryptera byla totiž značně větší než samec. První fosilie tohoto rodu byla nalezena v severní Americe ve státě New York a stala se tak jeho státní fosilií. Fosilie rodu Eurypterus tvoří 95% všech nalezených fosilií kyjonožců. Dnes je známo 15 druhů tohoto rodu. Předpokládá se o něm, že to byl dravec, popřípadě i mrchožrout, živící se menšími členovci či obratlovci. Z jeho těla vystupuje několik výběžků, které sloužily jako pádla. Větším eurypterům dokonce nečinilo potíže plavat stylem, jakým plavou lachtani. Dospělí jedinci mohli plavat maximální rychlostí 3 - 4 m/s, což je o něco rychleji než želvy nebo mořské vydry. Výběžky v zadní části těla sloužily hlavně k páření. Na konci jejich ocasu byl bodec, který možná používali při útoku nebo na svoji obranu (otázkou však je, zda-li jím mohli vůbec pohybovat, jako dnešní štíři). Byli vybaveni dvěma páry očí. Dýchal pomocí žaber. Eurypterus patřil k nejhojněji se vyskytujícím zástupcům svého řádu a patřil k nejděsivějším predátorům svého ekosystému. Je to velice pozoruhodný živočich, který nám odhalil některá ze svých tajemství pomocí hojných fosilií. 

Druh Eurypterus remipes DeKay, 1825 † pochází ze Spojených států. Vyskytují se i desky s vícero kompletními jedinci, nebo fragmenty na jednom formátu. Na hlavě tohoto exempláře jsou zachovalé zbytky ústních orgánů. Teoreticky by bylo možné je odpreparovat a obnažily by se tak obě oči. Někdy se těmto kyjonožcům říká i mořští štíři. Vyskytovali se v rozpětí středního až svrchního siluru, cca před 432-418 miliony lety na území dnešní severní Ameriky, Evropy a severozápadní Asie. Nejmenší exempláře druhu Eurypterus remipes byly dlouhé 10 - 23 cm, největší doposud objevený exemplář stejného druhu byl dlouhý 1, 3 m.

Eurypterid systematics. Source: Lamsdell & Braddy (2010).

Jejich klepeta a končetiny se ale k lovu plovoucích živočichů příliš nehodily. Paleontologové z několika amerických vědeckých institucí zkoumali fosilie kyjonožce Acutiramus Ruedemann, 1935 †. Zjistili, že jeho klepeta mají značná mechanická omezení a nedokázala by rozdrtit nic tvrdšího. Například na rozlousknutí krunýře středně velkého ostrorepa - členovce, který mohl být kořistí kyjonožců ve starších prvohorách - je zapotřebí síla 8 až 17 newtonů. Klepeta kyjonožce však mohla stisknout nanejvýš silou 5 newtonů. Dalším problémem je, že absence "loketních" kloubů mezi klepety a tělem omezovala jejich rozsah pohybu končetin. Klepeta by proto byla daleko efektivnější při lovu kořisti na mořském dně než ve vodě. Namísto obávaného dravce, který brázdí prvohorní moře a loví plovoucí živočichy, se tak před námi vynořuje spíš představa velkého nemotory, který se plazí po dně a klepety z něj sbírá měkkou kořist. 

Zdroje:
Buffalo Museum of Science
https://en.wikipedia.org/wiki/Eurypterus
https://www.irozhlas.cz/veda-technologie_historie
https://sites.google.com/site/svetpaleontologie 

Eurypterus tetragonophthalmus Fischer, 1839 - velikost otisku 86 mm (sag), svrchní silur, Podolie - Bagovitsa Formation, Ukrajina

Kmen: Arthropoda Latreille, 1829 - členovci, podkmen: Chelicerata Heymons, 1901 - klepítkatci, třída: Merostomata Woodward, 1866 - hrotnatci, řád: Eurypterida Burmeister, 1843 † - kyjonožci, nadčeleď: Eurypteroidea Burmeister, 1843 †, čeleď: Eurypteridae Burmeister, 1845 †, rod: Eurypterus DeKay, 1825 †, druh: Eurypterus tetragonophthalmus Fischer, 1839 †.

Vlevo pozitiv, vpravo negativ.

Tento ukrajinský zástupce eurypteridů je znám také pod značně rozšířeným názvem Baltoeurypterus tetragonophthalmus (Fischer, 1839), což je ale dnes již jen synonymum validního názvu Eurypterus tetragonophthalmus Fischer, 1839 †.

Vědecká synonyma
Baltoeurypterus tetragonophthalmus (Fischer, 1839)
Eurypterus fischeri Eichwald, 1854
Eurypterus fischeri var. rectangularis Schmidt, 1883

Morfologie některých rodů eurypteridů.